Z čeho se vyrábějí dýmky - brierové dřevo

Dýmky se převážně vyrábí z vřesového kořene.

Vřesovec evropský
Charakteristika: Nízký, stálezelený jednokmenný strom jehličnatého vzhledu dorůstající výšky 3 - 5 m, častěji však pouze vícekmenný keř vysoký do 3 m; mladé větvičky pýřité; listy jehlicovité uspořádané v přeslenech po třech jsou pouze 3 - 4 mm dlouhé; květy na malých postranních větévkách na krátkých květních stopkách v  pyramidálních latách. Květenství jsou 20 -40 cm dlouhá; kvete v březnu až dubnu.
Rozšíření: Jižní Evropa a Severní Afrika; na kamenitých půdách ve světlých houštinách, často jako podrost stálezelených dubin.

zdroj: Evropské dřeviny SZN praha 1978

Vřesovec evropský je jediný stromový vřesovec v Evropě a roste ve Středomoří. Jediný také vytváří na úrovni půdy něco jako zduřelinu velikosti hlavy, kaudex. Jméno briar wood pochází z francouzkého pojmenování keře. Francouzi, nebo lépe řečeno korsičané také brierový kořen pro výrobu dýmek objevili. Brierový kořen přirůstá 5 - 10 mm na průměru ročně, představte si  slupky cibule. Použitelný kořen má stáří mezi 20 - 50 lety. Mladší nemá dost vyzrálé hmoty a starší kusy naopak zevnitř pukají a tvrdnou. Nejstarší kusy jsou obvykle duté a popraskané. K použití je vždy pouze vrchních 10 - 20 cm. Vřesovec roste obvykle s korkovým dubem, divokou olivou, cesmínou, rozmarýnem a dalšími v neprostupném světlém lese. Sběrači kořene, často spolu se sběrači korku, procházejí lesem s pomocí mačety a vybírají kořeny vhodného stáří a velikosti. Kořeny vykopou a udržují je vlhké až do jejich dopravy na pilu. Práce probíhají mimo letní měsíce a je to práce velmi těžká kterou chce dnes již málokdo obětovat.
Na pile se kořeny uskladní asi jako řepa v betonových kójích, kde se asi měsíc stříkají pravidelně vodou, aby byly dokonale nasáklé vodou. Mokrý kořen se dá dobře řezat na kotoučové pile a je dobře vidět jeho vnitřní struktura a vady. Kořen rozřezává řezač ( couper) na jednotlivé kousky pro výrobu jedné dýmky a rozřezat brierový kořen tak aby couper dostal pěknou kresbu a dobrou výtěžnost kořene, není vůbec jednoduché. Navíc kořen se řeže volně z ruky na na něčem co vypadá jako nízká cirkulárka, o prsty není nouze. Použitelná je obvykle třetina až polovina masy kořene. Ta se pak vaří alespoň 24 hodin v měděných kádích kde se dřevo zbaví silic a zcela se umrtví. Pak se třídí podle kvality, velikosti a typu přířezu a po uložení do pytlů asi půl roku schne. K výrobcům dýmek se obvykle dostane ještě vlhké. Kořen po dalším dosušení je dobré zpracovat do dvou let protože staré kousky dřeva mají fádní barvu, jsou náchylné k trhlinám a špatně zpracovávají vlhkost tabáku při kouření. Kořen je kořen protože rozte v zemi. Zarůstají do něj kamínky, zlomené kořínky, spáleniny při požárech. Nemůžete si být nikdy jisti výsledkem.